V roce 1975 se na vysoce konkurenčním motokrosovém trhu objevilo mnoho japonských vstupů. Československá značka CZ odpověděla strojem, který velmi připomínal pracovní kolo, které Jaroslav Falta „téměř“ vyhrál na mistrovství světa 1974 ccm v roce 250. „Téměř vyhrál“, protože v závěrečném kole mistrovství světa 1974cc v roce 250 ve Wohlenu ve Švýcarsku ruský jezdec KTM Guennadij Mojsejev držel tenký 16-bodový náskok nad Faltou. Rusové jezdci Pavel Rulev, Viktor Popenko a Evgeni Rybalchenko v tom, co se zdálo být spiknutím, nemilosrdně zaútočili na Faltu a vyvrcholili nechvalně známým „Popenko T-Bone!“ Úžasně, Falta bojoval zpět, aby vyhrál oba motocykly, ale Rusové protestovali proti výsledkům s tím, že Falta skočil z výchozí brány. Porota FIM sousedila s Rusy a odsunula Faltu na druhé místo v závodě a mimo mistrovství světa 250cc o 6 bodů.
Při doporučeném maloobchodním prodeji ve výši 1490 USD byla Falta o několik stovek dolarů dražší než japonské nabídky. Za extra peníze dostal kupující klasický plynový tank ve stylu hliníkové rakve (držený ikonickým koženým řemínkem), výfukový motor s centrálním portem, hořčíkové náboje, ráfky ze slitiny bez slitin a červený rámeček s jednoduchou spodní trubkou. Vzhled modelu Falta z roku 1975 byl v mnoha ohledech obrovským vylepšením oproti zemědělskému vzhledu, který byl pro ČR nejlépe známý. Nejvýznamnější je, že model Falta z roku 1975 představoval vzduchové rázy ze slitiny. Přestože vzduchové šoky použilo jen málo amerických závodníků, byly to záblesky do budoucích trendů.
Repliky Falta CZ 1975 a CZ 1976 z roku 250–400 byly téměř totožné. V letech 1975 a 1976 existovaly dva modely - Falta 250 (model 980.5) a Falta 380 (model 981.8). V roce 1976 byla také CZ 125 (Model 984.8). 380 byl často nazýván 400, ale 82mm x 72mm vrt a zdvih dal 380cc. Lze tvrdit, že replika Falta přivedla společnost zpět do popředí v motokrosu, ale v roce 1977 již CZ spolu s ostatními evropskými výrobci již neskonkurovala japonským značkám.
VYKLÁDÁNÍ ČESKÝCH DÍLŮ
CZ závodníci v 1970. letech byli velmi oddaní československé značce, hlavně kvůli své pověsti za nezničitelnost; to však nezabránilo závodníkům v CZ vyhazovat karburátor Jikov a nahradit ho karbidem Mikuni, sesadit škrticí sestavu za škrticí klapku Gunnar Gasser, vyměnit za lépe vyrobené plastové díly z náhradních dílů, vyhodit vzduchové rázy a vyhodit koše konzervování řídítek, rukojetí, vzduchového filtru, zástrčky PAL a pák. Jednalo se o běžné úpravy pro závodění na CZ, ale nižší hodnotu pro sběratele motocyklů.