HAKANE, ŘEKNI NÁM, JAK JSI ZAČAL S MOTOKROSEM VE ŠVÉDSKU. V mém rodném městě Uddevalla jsme měli vlastní trať World Motocross. V průběhu let jsme tam absolvovali mnoho akcí mistrovství světa. Pro mě to začalo v roce 1957. Byl jsem jen malý kluk a díval jsem se na tento nový sport zvaný motokros. Začal jsem na to být zvědavý, protože mě k závodům přivedl otec. To mě od začátku hodně zajímalo. Vyrostl jsem obklopen motokrosem ve svém okolí a ve svém městě.
ŠVÉDSKO MĚLO MNOHO SKVĚLÝCH ZÁVODNÍKŮ. KDO BYLI VAŠI HRDINOVÉ? Mými hrdiny byli Bill Nilsson, Sten Lundin, Rolf Tibblin, Torsten Hallman a Jeff Smith (který byl z Anglie). Všechny jsem je viděl závodit na mé domácí dráze, tak jsem začal jezdit sám. Bylo mi 14 let, když jsem poprvé začal jezdit na koni, a závodit jsem začal, když mi bylo 16.
ZÁVODIL TORSTEN HALLMAN JEŠTĚ, KDYŽ JSTE ZAČAL? Hallman byl o šest let starší než já, a když jsem začal já, končil svou motokrosovou kariéru. Na začátku byl mým mentorem a vzhlížel jsem k němu. Byl čtyřnásobným mistrem světa.
„PRO MĚ TO ZAČALO V ROCE 1957. BYL JSEM JEN MALÝ KLUK A DÍVAL SE NA TENTO NOVÝ SPORT ZVANÝ MOTOKROS. ZAČAL JSEM NA TO BÝT ZVĚDAV, PROTOŽE K ZÁVODŮM MĚ PŘIVEDIL OTEC.“
PŘIŠEL VÁM ÚSPĚCH RYCHLE? Ano. Začal jsem závodit v motokrosu v roce 1963 jako juniorský jezdec a tři roky poté, co jsem začal závodit, jsem byl továrním jezdcem. Továrna Husqvarna byla ve Švédsku. Nakonec jsem se stal továrním jezdcem pro Husqvarnu společně s Hallmanem, Ake Jonssonem, Bengtem Abergem a Arnem Kringem.
ZÁVODIL JSTE PROTI BENGTU ABERGOVI? Ano, celou moji kariéru jsme závodili proti sobě. Měli jsme mezi námi spoustu dobrých závodů. Loni zemřel příliš brzy. Měl velmi silnou cukrovku. Byl to skvělý jezdec se dvěma mistrovstvími světa 500 a skvělý člověk
V ROCE 1972 JSTE PŘIŠLI NA RADAR NA MISTROVSTVÍ SVĚTA. Že jo. V roce 1972 jsem byl druhý v mistrovství světa v motokrosu 250, ale začátek v roce 1968 jsem byl dobrý. V roce 1968 jsem byl druhý v mistrovství světa 250. Zlomil jsem si nohu v Holandsku. Myslím, že bych byl mistrem světa v roce 1968, kdybych si nezlomil nohu.
JAK SI SI ZLOMIL NOHU? Rozbila se mi řídítka a havaroval jsem v lesní části. Moje noha byla tak špatná, že jsem musel zůstat v nemocnici v Holandsku šest týdnů, než mě přesunuli zpět do Švédska. Pak jsem dostal velmi silnou infekci do nohy. Byl jsem mimo závodění téměř dva roky.
NEZÁVODIL JSTE V ROCE 1969 ZÁVODY TRANS-AMA? Ano, to byla moje první cesta do Ameriky. Husqvarna ve mě věřila, protože jsem měl tak dobrý rok 1968 – dokud jsem si nezlomil nohu. Závodil jsem na Trans-AMA z roku 1969, ale nebyl jsem tak fit. Jel jsem pomalu a jen jsem pracoval na zlepšení celkové kondice. Byly to skoro dva roky, co jsem byl pryč z motokrosu. Pomalu jsem se zlepšoval a nakonec jsem skončil druhý na mistrovství světa 250 v letech 1971 a 1972.
Hakan Andersson vyhrál mistrovství světa v roce 1973 na kole, na kterém odmítl závodit v prvních dvou GP roku 1973, protože se bál, že se Monoshock rozbije. Nikdy se to nestalo.
VYHRALI JSTE SVÉ MISTROVSTVÍ SVĚTA 1973 V MOTOKROSU 250 NA YAMAHE. JAKÉ TO BYLO JIŽDĚT PRO JAPONSKOU ZNAČKU? Na Husqvarně jsem byl do roku 1972. Husqvarna mi byla velmi dobrá a motorky byly skvělé, ale Japonci měli nové nápady a nové produkty. Dvakrát jsem byl druhý na mistrovství světa 250 a moje smlouva s Husqvarnou vypršela. Proto jsem měl v roce 1973 možnost podepsat smlouvu s Yamahou.
BYL JSTE VYBRANÝ JEZDEC K ZÁVODU PRVNÍHO MONOSHOCKU? Ano, systém Monoshock odstartoval celou revoluci odpružení, protože všichni nakonec dostali jediný šok. Yamaha byla první továrnou, která uznala, že zvýšení zdvihu zadních kol vám umožní rychleji přejíždět nerovnosti a skákat výš. To změnilo celý sport. Monoshock byl jedním z největších pokroků v historii motokrosu.
BYL JSTE SKEPTICKÝ, KDYŽ VÁS ŽÁDALI, ABYSTE ZÁVODILI NA MONOSHOCKU? Byl jsem velmi skeptický, protože to byl úplně nový systém. Pamatuji si, že když jsem poprvé testoval Monoshock, bylo to na malé dráze v Belgii. Nebyli tam žádní lidé a bylo to v lese. Poprvé to bylo zvláštní, protože to nebylo připravené. Bylo to tuhé, ale říkal jsem si, že by to mohlo být něco dobrého do budoucna.
ROZLOŽILO SE TO NĚKDY? Ano, pouze v jedné moto v Jugoslávii, ale to byl rám, ne Monoshock. Bylo to ohromně úspěšné. Jsem si jistý, že to byla do té doby největší věc v historii motokrosu.
BYLI JSTE PRVNÍM MISTR SVĚTA V MOTOKROSU YAMAHY. Továrna Yamaha byla velmi šťastná a já byl také šťastný! Torsten Hallman byl šťastný. Pro mě byla Yamaha velmi pěkná tovární jízda. V letech, kdy jsem byl továrním jezdcem, pro mě udělali všechno možné. Bohužel přestali závodit v roce 1975. Měl jsem tříletou smlouvu na roky 1972 až 1975. Ale když přišla ropná krize, rozhodli se po roce 1975 zastavit veškeré závodění. Původně jsem požádal o novou smlouvu na rok 1976, a to bylo žádný problém. Pak si myslím, že to bylo v září nebo říjnu 1975, rozhodli se zastavit všechny závody. Najednou jsem neměl kolo. Všechny ostatní továrny už podepsaly své jezdce na rok 1976. Musel jsem se přestěhovat do Španělska, abych závodil za Montesu.
NEŽ SE MLUVIL O MONTESE, MĚL JSTE V ROCE 1974 ŠPATNÉ ZRANĚNÍ, NE? Ano, při tréninku jsem se zranil. Když jste mistr světa, všichni po vás jdou a snaží se sledovat vaše linie. V tréninku jsem jel pomalu a měl jsem malou bouračku. Pak mi přes záda jel český jezdec, který byl hned za mnou.
VRÁTILI JSTE SE POZDĚJI V SÉRII? Ano, ale mé naděje na mistrovství světa byly pryč. V šampionátu jsem nakonec skončil šestý. Ale později v tom roce jsem byl ve Švédsku a vyhráli jsme Motocross des Nations. Švédsko vyhrálo mnohokrát předtím, než jsem byl v týmu.
„V GRAND PRIX ZÁVODU JSEM OD ROKU 1968. TEHLE BYLO DLOUHO ZÁVODIT PROFESIONÁLNĚ. MÁTE RODINU, ALE NIKDY NEJSTE DOMA. KDYŽ JSTE STARŠÍ, NEMÁTE TAK HLAD, HLAVNĚ PO ZRANĚNÍ.“
JAK BYLA ZMĚNA V MONTESE? Bylo to úplně jiné. Museli jsme začít znovu od nuly. Zpočátku bylo mnoho problémů s materiály. Kolo nebylo špatné, ale často byl materiál nekvalitní. Dělal jsem dva roky s Montesou a s nimi jsem v roce 250 změnil třídu z třídy 500 na třídu 1977. V roce 1977 jsem byl celkově pátý ve třídě 500 na Montese. Nebylo to tak špatné; kolo bylo dobré.
MÁTE NA MONTESE NĚJAKÉ VÝZNAMNÉ VÍTĚZSTVÍ? Na Motocross Des Nations v roce 1977 ve francouzském Cognacu jsem vyhrál první moto a skončil třetí ve druhém motocyklu. To byl můj poslední závod se španělskou továrnou a pak jsem v roce 1978 přešel na Husqvarnu.
PROČ JSTE PŘEŠLI Z MONTESY NA HUSQVARNA? Dostal jsem lepší nabídku od Husqvarny a byl jsem Švéd a bydlel jsem kousek od továrny Husky. Montesa byla ve Španělsku a bylo to daleko od místa, kde jsem žil. Stárnul jsem. S Husqvarnou jsem dělal dva roky. Pak jsem skončil.
CO VÁS POVEDLO K DŮCHODU? Závodil jsem Grand Prix od roku 1968. Tehdy to byla dlouhá doba, kdy jsem závodil profesionálně. Máte rodinu, ale nikdy nejste doma. Když jste starší, nemáte takový hlad, zvláště po zranění. To je hlavní. Je přirozené chtít přestat.
ZŮSTALY JSTE V MOTOKROSU? Na klubové úrovni ano. Mnoho let jsem trénoval s jezdci ve svém klubu. Byl jsem tam odjakživa a stále jsem zapojen, protože miluji motokrosové závody. Je to pro mě dlouhá doba a rád bych v tom pokračoval, dokud to půjde. Uddevalla je krásná trať s velkými horami a spoustou scenérií.
CO SE STALO SE ŠVÉDSKÝMI JEZDCI GP? VE VAŠICH DNECH DOMINOVALI ŠVÉDOVÉ, ALE TO DNES NEVIDÍTE. Nevím, čím to je, protože máme hodně jezdců, ale prostě nejsou dost dobří. Netuším proč. Švédsko tam nahoře někoho potřebuje. Pro sport by to bylo dobré. Když máme podnik mistrovství světa ve Švédsku v Uddevalle a vepředu nejsou žádní švédští jezdci, je to pro veřejnost špatné.
JE PRAVDA, ŽE JSTE V ROCE 1973 VÍTĚZILI TAK PŘESVĚDČIVA, ŽE VÁS PROTESTOVALI – NE VAŠE KOLO, ALE VY? Ano, je to pravda. Bylo to jedinkrát, kdy jsem byl na krevních testech. Bylo to ve Francii, s velmi pěknou tratí, ale velmi prašnou. V první jízdě po startu jsem havaroval. Nic jsem neviděl. Byl jsem na posledním místě, a kdybych měl ještě jedno kolo, vyhrál bych. Mysleli si, že užívám nějaké drogy nebo co. Proto mě kontrolovali, ale nic to nebylo. Vyhrál jsem druhý moto, takže jsem vyhrál celkově 2-1.
„V MÉM KLUBU JSEM DLOUHÉ LET TRÉNIL S JEZDCI. JSEM TU VĚČNĚ A STÁLE JSEM ZAPOJEN, PROTOŽE MILUJI MOTOCROSSOVÉ ZÁVODY. JE TO PRO MĚ DLOUHO A RÁD BYCH V POKRAČOVÁNÍ CO NEJDÉLE MOHU. “
MALI JSTE NĚKDY ŠANCI ZÁVODIT V SUPERCROSU? Ano, udělal jsem vůbec první Supercross. Bylo to v Los Angeles Coliseum v roce 1972. Bylo to fantastické! Na tribunách bylo 30,000 XNUMX diváků. Myslel jsem, že z toho v budoucnu vyroste něco dobrého. Nyní je velmi velký. Motocross a Supercross jsou dva různé sporty; v Supercrossu je příliš mnoho skákání. A je to nebezpečné – velmi nebezpečné – ale závodníci jsou fantastickí jezdci.
CO JE ZA VAŠÍ DNES NEJVĚTŠÍ ZMĚNA OD ZÁVODU? Náklady na cestování, kola, vstupné a všechno jsou prostě příliš vysoké. Dnes vidím v televizi GP s pouhými 20 jezdci na startovní bráně. To je pro sport špatné a nevypadá to dobře. Za mých časů jsme měli na každém závodě plné brány pro 40 mužů. Není dobré vidět tolik prázdných bran.
JSTE V DŮCHODKU? Ano, jsem starý muž. Teď je mi 77 a svůj čas jsem udělal. Jsem 47 let ženatý, mám dvě dcery a čtyři vnoučata, takže jsem šťastný. Měl jsem dobrou kariéru, dobré přátele a dobrou rodinu a být s Yamahou bylo velmi vzrušující období. Své současné angažmá v motokrosovém klubu v Uddevalle si užívám a nevím, že ho někdy opustím.