BEST OF JODY'S BOX: BUDOUCNOST JE TAK VČERA

Autor: Jody Weisel

Považujte to za výmluvu. Ostatně není od věci, aby motokrosoví závodníci fňukali. Přichází s teritoriem: jako mozoly na palci, mírné kulhání a lesklá skvrna na lokti (která se nikdy úplně nezahojila z vyjmutí v roce 2002). A i když se rád považuji za progresivního člověka, s technikou jsem to měl kvůli technice.

Nebyl jsem vždy takový. Před čtyřiceti lety za mnou přišel Preston Petty a řekl: „Vodou chlazené motocykly nejsou pokrokem. Neměli byste být tak ochotní je obejmout. Nezmění závodění na vzduchem chlazené motorce ani o malý kousek, ale zvýší cenu a složitost stroje. To není zlepšení, jen boční arabeska."

Obdivoval jsem Prestona, ale ten den jsem se mu smál. Jak by vodní chlazení nemohlo být krokem na technickém žebříčku? Nyní jsem změnil názor na příslib iFuture. Už to nevidím. Přesněji řečeno, už to nekupuji.

Vezměte si mobilní telefony. Prosím. Musím vědět, že Lovely Louella uvízne v zácpě pokaždé, když uvízne v zácpě? Žijeme v Los Angeles – zavolejte mi, až nebudete trčet v zácpě. Před deseti lety, když zazvonil telefon, ve skutečnosti zazvonil, místo aby hrál „Right Said Fred“. A když zazvonilo, odpověděli jsme, protože to mohlo být něco důležitého. Nyní, když nám vypadnou mobilní telefony, nejen že to nebude důležité, ale více než pravděpodobné, že hovor dvakrát nebo třikrát přeruší spojení. Obdivuji lidi, kteří se vzdali svých pevných linek a přešli na mobilní telefony. Nemohou telefonovat, ale jejich telefony pořizují krásné fotky.

NENÍ NIC IZOLOVANĚJŠÍHO, NEKOMUNIKAČNÍHO NEBO ANTISOCIÁLNÍHO NEŽ 16 LET S UŠNÍMI BUNĚČKAMI. ALE KDYBYCH MĚL SOUNDTRACK, BYL TO TEX RITTER ZPÍVAJÍCÍ „High poledne“.

Současná hudební horečka je směšná. Člověk by si myslel, že špunty do uší byly nejrevolučnějším vynálezem od Edisonovy žárovky, ale ve skutečnosti je to jen staromódní Sony Walkman s více písničkami. Viděla naše společnost tolik hollywoodských filmů, že nemůžeme existovat bez osobního soundtracku hrajícího na pozadí? Není nic ostrovtipnějšího, nekomunikativnějšího nebo asociálnějšího než 16letý kluk se špunty do uší. Ale kdybych měl soundtrack, byl by to Tex Ritter zpívající „High Noon“.

Opravdu bych si přál, abych byl počítačově negramotný. Mohl bych žít šťastně až do smrti s tužkou číslo 2 a poznámkovým blokem. Co by mi chybělo, kdybych nikdy neviděl počítač? Dvě věci: (1) Čtení nepřesných názorů velké nemyté masy na témata, o kterých vědí jen málo nebo vůbec nic (a nemají ani tu radost, když slyší, jak se chovají jako šašci). (2) To video tlustého kluka v Iowě, který tančí ve své ložnici.

Kabelová televize rychle klíčí do HD TV, digitální televize, plazmových obrazovek, LCD, Hulu a hlavně televizních pořadů, které lze streamovat přímo na stejnou obrazovku mobilního telefonu, kterou sotva přečtete, když zobrazuje telefonní čísla. Moje kabelová společnost nabízí 500 kanálů. To je úžasné. Teď už si nikdy nenechám ujít reprízu „Will and Grace“.

Je mi trapně, když slyším profesionálního motokrosového závodníka mluvit o své stránce na Instagramu. Není Instagram pro 16leté dívky? Nechci toho o nikom na planetě tolik vědět – alespoň ne ty nejhloupější detaily. Osobní soukromí je obětí moderní vychytávky, kterou ještě zhoršuje dobrovolné podbízení. To není pro mě. Jsem ochoten se vsadit, že i ti nejvěrnější čtenáři Jody's Box vědí o mém životě jen málo nebo vůbec nic. Určitě ne z mých neexistujících zdrojů na Facebooku, Instagramu nebo Twitteru. Díkybohu.

Onehdy jsem musel běžet do Pro Circuit pro dýmku. Můj náklaďák po mně vyžadoval, abych klikl na příšerně drahý přívěsek na klíče, aby se dveře otevřely, při rychlosti 9 mph se všechny čtyři dveře samy zamkly, rozsvítila se neonově jasná navigační obrazovka a požadovalo, abych souhlasil s dodržováním právního dokumentu o 1000 slovech před tím. bude fungovat, každých 15 sekund se ozval bzučák, který mi připomněl, že nemám zapnutý bezpečnostní pás, na displeji palubní desky se vytisklo, že životnost oleje v náklaďáku je 60 procent, a když jsem se pokusil zabrzdit a vklouznout na Mitchovo parkoviště, ABS brzdy a kontrola stability nakoply, aby můj příjezd vypadal, jako by náklaďák řídila moje babička. Nejhorší ze všeho bylo, že když jsem se snažil dostat ven, dveře byly stále zamčené.

Je to všechno pokrok? Je opravdu revoluční, když zařízení nijak zásadně nemění způsob, jakým žijeme? Nejsou všechny tyto vynálezy jen zaneřáděním života?

Což mě přivádí ke čtyřtaktní motorce. Není žádným tajemstvím, že jsem fanouškem dvoutaktu. Úspěch moderních čtyřtaktů nezměnil způsob, jakým žijeme, jezdíme nebo závodíme. Nebyla to událost s vodoznakem v závodní historii. Závody, kterých se účastníme, se na čtyřtaktu nijak neliší, než byly na dvoutaktu. Čtyřtakt nevyřešil problém, který byl rozbitý, ani nezavedl inovativní řešení matoucích záhad. Právě naopak. Čtyřtaktní, svařený až do své nejodpustnější podstaty, dělá s dvojnásobným zdvihovým objemem, dvojnásobnou cenou, dvojnásobným počtem dílů a dvojnásobnou složitostí, přesně to, co dvoutakt dokázal se strojem, který byl o 20 liber lehčí a o 2000 dolarů levnější.

Pokud závodím s CRF450 proti YZ250, nejezdím rychleji ani na jednom (nebo možná je přesnější říct, že ani na jednom nejezdím pomaleji). Pokud je mi souzeno skončit sedmý – skončím sedmý, ať pojedu na 125, 250F, 250 nebo 450F. A i když jsou výhody jízdy na čtyřtaktu 450 ccm oproti dvoutaktu 250 – co mě zajímá? Závodím na motorkách pro zábavu. Kdybych chtěl vyhrát, trénoval bych, cvičil věci, ve kterých jsem špatný, bral steroidy, jedl bych správně a podváděl. Raději budu milovat to, co dělám, i když je to moje práce, než pracovat v tom, co dělám, a nemilovat to.

Samozřejmě, vy nejste já a můj kongresový zákon, který požaduje, abyste byli mnou, se na tomto zasedání nedostal z výboru. Ale bojím se o budoucnost tebe a mě. Malé děti, které budou ode dneška muset platit mnohem vyšší startovné, aby mohly začít s motokrosem. Zatímco motocyklové závody se s příchodem čtyřtaktu nezměnily, nákladové faktory ano. A protože veškerý sport je poháněn dobrovolným příjmem, dříve nebo později se zásoba budoucích závodníků zredukuje na majetné na úkor nemajetných.

Což z Prestona Pettyho dělá většího génia, než byl. Před 27 lety jsem se mu smál. Teď jsem jím já!