ROZHOVOR MXA: KRÁTKÁ, ALE SLADKÁ KARIÉRA RICKA JOHNSONA

JIM KIMBALL

SAN DIEGO BYLO OHŘEVEM MOTOKROSU, NE? Ano, San Diego bylo semeništěm motokrosu. Na El Cajon Boulevardu jste měli spoustu obchodních zastoupení, všechna v jednom bloku od sebe. V okolí se hodně závodilo. Spolu se všemi závodními okruhy bylo mnoho míst k jízdě. Vyrostl jsem poté, co vyšel film „On Any Sunday“. Mohli jste jet na místní tréninkovou trať a vidět tam dva nebo tři tovární jezdce, takže vždy bylo proti komu se postavit. 

CO VÁM POMOHLO VE SPORTU TAK RYCHLE POKROČOVAT? Byl jsem obklopen staršími, rychlejšími kluky. Murray Hoffman byl závodník na ploché dráze a motokrosový závodník. Byl mým prvním mentorem. Tehdy se poprvé objevila Honda XR75s. Přišel za mnou a scházel se s mým tátou a pak se mnou závodil kolem našeho domu. Měli jsme akr hodně s malou dráhou kolem něj. 

Měl jsem možnost přijít domů ze školy, hodit si boty a rukavice a jezdit každý den až do setmění. Když mi bylo 10 let, závodil jsem ve středu večer a v sobotu a neděli. Jakmile mi bylo 12, dostal jsem se na 125 a během tří měsíců jsem se dostal z juniora do profíka. Vždy jsem závodil proti dospělým mužům. Na trati jsem se jich nikdy nebál. To je to, co mi pomohlo. Vždy jsem měl konkurenci. 

KDO DALŠÍ BYL POMOCNÝ VE VAŠICH RANÁCH MOTOKROSU? Hodně mi pomohl Broc Glover. Byl pro mě jako velký bratr. Potkali jsme se na místních závodech, a poté, co dostal svou tovární Yamahu, nechal mě jet na jednom ze svých motocyklů a vzal mě na jízdu, protože jsem nebyl dost starý na to, abych řídil. Sledoval jsem, jak tvrdě pracuje, a to bylo moje měřítko.

ZMÍNLI JSTE TURNING PRO. KDY SE TO STALO? Profesionálem jsem se stal ve 13 letech v jižní Kalifornii. Do svých 16 let jsem nemohl závodit v AMA National Series. Hned po mých 16. narozeninách jsem získal profesionální licenci a vyhrál každý region ve Washingtonu a Oregonu. Pak jsem se přihlásil do San Diego Supercross 1980, ale nekvalifikoval jsem se. Rok 1981 jsem začal jako nováček.

ZÍSKAL SE VÁM V TOMTO MÍSTĚ HODNĚ POMOCI? Ano. Dostal jsem nějakou podporu od Yamahy. Dostával jsem tři nebo čtyři kola ročně plus kolem 30,000 XNUMX dolarů na díly. Měl jsem sponzorství oblečení JT, takže jsem dostal zdarma vybavení a nějaké pneumatiky zdarma od IRC. Jen jsem honil pohotovostní peníze.   

POSLECHNĚME O VAŠEM POSTUPU V YAMAHA. V roce 1981 jsem získal AMA „Nováčka roku“ a byl jsem mezi 125 nejlepšími soukromníky. V roce 1982 jsem pak přešel do třídy 250 jako tovární jezdec na sériové motorce. Absolvoval jsem pár kol Supercross, ale zaměřil jsem se na venkovní národní závody a dostal jsem se na druhé místo v šampionátu 250.

V roce 1983 mě Yamaha nasadila na tovární motorku, která se mi moc nelíbila, a docela jsem se zranil. Měl jsem zlomenou klíční kost v Anaheimu a pak vykloubenou kyčel v St. Louis. Byl to krušný rok. Vrátil jsem se a vyhrál Washougal National, a to byl vrchol mého roku.

ZÁVODIL JSTE VE TŘÍDĚ 125 POUZE JEDEN ROK? Ano, jen jeden rok. Začal jsem růst. Měl jsem asi 165 kilo, když mi bylo 17 a byl jsem velký na 125. Líbilo se mi 125, ale vždycky jsem rád jezdil na plný výkon, tak jsem si řekl, že bych raději závodil ve třídě 250.

JAKÝ BYL VÁŠ PRVNÍ ZÁVOD 250?  Vyhrál jsem první National v Hangtown. Dařilo se mi celý rok, dokud jsem neměl DNF a ztratil spoustu bodů. Později jsem si zlomil kolo a ztratil spoustu dalších bodů. Donnie Hansen vyhrál v roce 1982 národní mistrovství AMA 250 přede mnou o 3 body.

V ROCE 250 jste však vyhráli 1984 NÁRODNÍ MISTROVSTVÍ. Na konci roku 1983 si manažer týmu Yamaha zavolal Broca Glovera a mě do své kanceláře a řekl: „Máme velké škrty v rozpočtu, takže máme dvě možnosti. Jednak půjdeme do výroby motocyklů, nebo dva, vykoupíme vaše smlouvy a necháme vás jezdit pro někoho jiného.“ 

V té době měla Honda tyto neuvěřitelné tovární motocykly. Takže jsme se s Brocem oba modlili, aby nás vykoupili z našich smluv, protože by nám to dalo šanci najít lepší jízdu. Yamaha se však rozhodla jít s produkčními koly. Vyhrál jsem šampionát 1984, ale bylo to těžké. Měli jsme nula pracovních dílů. Bylo to stoprocentně sériové kolo.  

PLATILA VÁS YAMAHA SLUŠNĚ? Měl jsem s nimi slušnou smlouvu. Chtěl jsem zůstat věrný Yamaze. Doufal jsem, že přijdou s lepšími koly, ale nestalo se tak. Asi jsem měl přejít na Hondu dříve, ale neudělal jsem to. Závodil jsem v letech 1983, 1984 a 1985 s Yamahou a pak jsme měli situaci.

„Měl jsem SCHOPNOST PŘIJÍT DOMŮ ZE ŠKOLY, HODIT SI BOTY A RUKAVICE A JEDNAT KAŽDÝ DEN AŽ DO SETMÍVÁNÍ. KDYŽ MI BYLO 10 LET, ZÁVODIL JSEM VE STŘEDU NOCI A V SOBOTU A NEDĚLI.“

JAKÁ SITUACE? Vyhrál jsem šampionát v roce 1984 a závodil jsem v Motocross Des Nations a Trophy Des Nations ve Finsku a Švédsku. Broc přijel do Švédska závodit v Supercrossu. Přinesl s sebou trubku a válec a Kenth Ohlin mu dal jednu z prvních sad obrácených vidlic. Broc testoval své kolo a já se na něj šel dívat. Jezdil na kole a vidlice byly fenomenální. 

Kenth řekl: "Ricku, tento týden ve Švédsku pro tebe budu mít pár." Zavolal jsem Yamaze a řekl: "Hej, Kenth mi dá sadu obrácených vidlic a já je chci spustit."  

Řekli: "Ne."  

Řekl jsem: „Proč ne? Nežádá o peníze."  

Řekli: "Ne, musíme se držet výrobních vidlic." Tehdy jsem věděl, že opustím Yamahu, protože jsem věděl, že tam jsou lepší věci. Chtěl jsem dokončit rok 1985, ale chystal jsem se odejít.

V ROCE 1986 JSTE PŘEŠLI NA HONDU. MLUVIL JSTE S NIMI PO CELÉ DOBĚ? Ne, dost jsem mluvil s Kawasaki a dokonce mám videozáznam, jak jezdím na kolech Jeffa Warda. Byl jsem připraven a podepsat smlouvu s Kawasaki. S Jeffem Wardem jsme si dobře rozuměli a mysleli si, že budeme skvělí spoluhráči. 

Potom Ron Lechien odjel do Japonska a byl přistižen, jak přináší marihuanu. Byl vyhozen z týmu Honda a Kawasaki mi řekla: "Chceme jet s mladším jezdcem." Ronnie byl o dva roky mladší než já a podepsali ho. 

KDY SE HONDA VLOŽILA DO OBRÁZKU? Po neúspěchu Kawasaki jsem usoudil, že budu muset znovu podepsat smlouvu s Yamahou. Byla středa ráno a ten den jsem měl podepsat smlouvu s Yamahou, když mi zavolal manažer týmu Honda Roger Decoster. "Hej, zvážil bys, že bys jel pro nás?" zeptal se.  

Řekl jsem: "Nejdřív chci jezdit na kole." 

Řekl: "Dobře, dnes odpoledne budeme dole."

Zavolal jsem Yamaze a omluvil se, že "dnes jsem nemohl přijít." 

Vydal jsem se na trať v kopcích u Karlových Varů a Honda přinesl Ronnieho staré tovární kolo. Upravili odpružení, zvedli řídítka a ta věc byla rychlá. Řekl jsem, že podepíšu. Podepsal jsem smlouvu s Hondou na 125,000 225,000 $. Měl jsem dostat XNUMX XNUMX $ od Yamahy. Řekl jsem Rogerovi, že chci vyhrát, a tak přidali velké bonusy. Počítal jsem to a s platem a bonusovými penězi jsem mohl v Hondě vydělat mnohem víc.

„ANO, VYHRAL JSEM HODNĚ ZÁVODŮ A MĚL JSEM VELKÉ PROPĚTKY. DVA KLUCI, KTERÉ POVAŽUJI ZA SVÉ NEJTĚŽŠÍ RIVALY, JSOU JEFF WARD A DAVID BAILEY. POKUD JSTE JE PORAZILI JEDEN TÝDEN, PŘÍŠTÍ TÝDEN BY SE VRÁTILI SILNĚJŠÍ.“

JE PRAVDA, ŽE TEAM HONDA BYL V ROCE 1986 CLIQUISH? Ano. David Bailey a Johnny O'Mara byli skvělí přátelé a já, nový kluk, jsem byl navenek. David a já jsme se později džentlmensky domluvili, že se nebudeme brát ven. Jezdili jsme tvrdě proti sobě a možná jsme na sebe i naráželi, ale nikdy to nebylo úmyslné. V roce 1983 jsme se oba párkrát vytáhli, ale zakopali jsme válečnou sekeru a řekli: "Už nic."

MĚL JSTE VE VAŠICH RANNÝCH PROFESIONÁLNÍCH DNECH ŠPATNOU POVĚST? Ve skutečnosti jsem neměl image špatného chlapce, ale v roce 1983 jsem byl blázen. Měl jsem ostnatý účes a ironicky ve stejnou dobu přišel umělec z Life's A Beach s 'The Bad Boy Club.' Vyváděl jsem lidi ven. Chtěl jsem být jako Bob Hannah a chtěl jsem, aby se mě lidé báli, ale nebyl jsem zlý člověk. Na trati jsem byl jen hulvát. Když jsem si konečně uvědomil, že zpomaluji, abych vyvedl lidi ven, věděl jsem, že se musím soustředit jen na to, abych šel rychle. 

Byl jsem křesťan, ale chodil jsem tancovat a honit dívky. Jednou jsem udeřil Ronnieho Lechiena pěstí do obličeje a vyvedl jsem pár chlapů, když to začali jako první, ale nebil jsem pořád jen lidi.

BYL JSI MXA„JEZDEC ROKU“ V ROCE 1986, 1987 A 1988. JAK VÁS OVLIVNILA VAŠE OBLÍBENOST? Do jisté míry to bylo negativum. Vyhrál jsem hodně a to se některým lidem nelíbilo. Pamatuji si, že jsem viděl trička s nápisem „Kdokoli kromě RJ“ nebo „RJ“ s proškrtnutým pruhem. Dokonce i někteří z mých přátel by řekli: "Chceme tě vidět, jak začínáš vzadu a procházíš smečkou." Rozuměl jsem, ale ti lidé si neuvědomovali, jak tvrdě jsem pracoval, abych své závodění zdokonalil.

VYHRÁLI JSTE HODNĚ, ALE MĚLI JSTE OPRAVDU TĚŽKOU KONKURENCI. Ano, vyhrál jsem spoustu závodů a měl jsem skvělé soupeře. Dva kluci, které považuji za své nejtěžší soupeře, byli Jeff Ward a David Bailey. Pokud je porazíte jeden týden, příští týden se vrátí silnější. Vždy našli způsob, jak opravit své nedostatky a vrátit se.  

Když jsem vyhrál, vždycky jsem si říkal, kde jsem mohl být lepší. Mohl jsem být na svých startech lepší? Mohl jsem být lepší v zatáčkách? Trénoval jsem moc? Trénoval jsem málo? Bylo snadné udržet si motivaci. 

„MÉ ČASY KOLO BYLY PRAVDĚPODOBNĚ O ČTYŘI SEKUNDY V KOLO RYCHLEJŠÍ A CELKOVĚ JSEM SKONČIL VÍTĚZ.
TA VÝHRA BYLA VŠECHNY ROGER DECOSTER, NE JÁ. JEDL JSEM NA TOM, ALE ROGER MI DAL KOLO, KTERÉ JSEM POTŘEBOVALA.“  

MLUVTE O REKLAMĚ LIŠKA „MYSLITELI“, KDE JSTE PÓZOVALI NAHÁ. Hej, měl jsem na sobě boty! Ten nápad přišel od Peta Foxe. Natočili jsme to den poté, co jsem vyhrál 500 National Championship. Odletěl jsem do San Francisca, vešel do pokoje a tam byla fotka Rodinovy ​​bronzové sochy Myslitel spolu s velkým kamenem. Musel jsem si oholit nohy a spotřebovaly hodně make-upu. Ta reklama byla buď milovaná, nebo nenáviděná! Mnohým křesťanům se to nelíbilo, ale mnoha ženám ano. Později něco podobného udělal Ryan Dungey.

V ROCE 1989 JSTE MĚLI VELKÉ ZRANĚNÍ ZÁPĚSTI S DANNYM STORBECKEM. Ano, ten rok začal divně, protože jsem si zranil koleno v domě Kennyho Robertse. Při jízdě na minibiku na ploché dráze jsem měl částečnou trhlinu na ACL. Takže celou dobu, kdy Jeff Stanton trénoval a bydlel v mém domě, jsem ho jen trénoval.

Šel jsem na Anaheim Supercross. Měl jsem postoj, že když skončím v první pětce, budu rád, ale vyhrál jsem. Pak jsem vyhrál obě noci v Seattlu, následovaly výhry v San Diegu a Miami. Pak jsem byl druhý za Jeffem Stantonem v Atlantě. Pak jsme jeli do Gainesville na Gatorback National.

BYL TO ORPHAN NATIONAL, KTERÝ BYL UPROSTŘED SÉRIE SUPERCROSS? Ano. Danny byl továrníkem Yamahy. Bylo to v praxi a já se ho snažil obejít. Když jsem ho míjel, vydrhnul jsem skok a nevěděl jsem, že je přímo tam. Skočil dál a jeho přední kolo mi narazilo zezadu do lokte a strčilo mé zápěstí pod plyn. To mi vážně zlomilo a vykloubilo zápěstí. Když jsem vstal, sundal jsem si brýle a podíval se na svou ruku. Bylo to úplně bokem. 

Křičel jsem na Dannyho a snažil jsem se ho trefit brýlemi do obličeje. Potom jsme spolu nemluvili a později jsem se cítil špatně. Ale od té doby jsme mluvili a vyčistili vzduch. Muselo to pro něj být těžké. Danny byl můj přítel a dlouho jsme spolu nemluvili. Myslím, že cítil, že to nebyla jeho chyba, ale cítil jsem, že bez ohledu na to, zda to byla jeho chyba nebo ne, měl říct: "Cítím se špatně, že jsi se zranil." To bylo vše, co jsem hledal. Nehledal jsem: "Hej, byla to moje chyba."

DANNY STORBECK VZAL HODNĚ KRITIKY ZA „UKONČENÍ VAŠÍ KARIÉRY“.  Ano, spousta dalších lidí mu dala spoustu flaku, který si nezasloužil. Moje žena o tom se mnou mluvila a řekla: "Víš, Ricku, v té době jsi byl miláček všech a on na tebe přistál a jen si představ, co mu lidé řekli." Později jsem se dozvěděl, že jsem byl oblíbeným jezdcem Dannyho bratříčka, a dokonce i on byl na Dannyho naštvaný.

ALE STORBECK „VAŠI KARIÉRU NEUKONČIL“. V ROCE 1990 JSTE VYHRALI DVA AMA NATIONALS A V NÁRODNÍM MISTROVSTVÍ 500 Skončili jste CELKOVĚ ČTVRTÍ. Měsíc po havárii se mi nikdo neozval; Byl jsem zapomenut. Nakonec jsem se vrátil a všichni se na mě dívali, jako bych byl „napůl muž, kterým jsem byl“. A svým způsobem jsem byl poloviční muž, kterým jsem byl. Snažil jsem se to udělat jednou rukou. Znovu jsem vyhrál, ale zranění mě hodně naučilo a umožnilo mi být vděčný, protože mě přimělo podívat se na svůj život mimo roli motocyklového závodníka.

JAK TĚŽKÉ PRO VÁS BYLO DOKONČIT ZÁVODY VE 26 LETECH? Velmi těžké, protože jsem se vždy ze všeho vyléčil. V roce 1983 jsem si vykloubil kyčel. Řekli, že to ukončí mou kariéru, a já jsem se z toho dokonale vyléčil. V roce 1981 jsem si zlomil levé zápěstí a dokonale jsem se z toho vyléčil. V roce 1983 jsem si zlomil klíční kost a vyléčil jsem se z toho. Vystřelil jsem si kolena a vyléčil se z toho. Vždy jsem se dokázal vyléčit, ale tentokrát jsem nebyl schopen vyléčit.

Strávili jste HODNĚ ČASU S ROGER DECOSTER. JAKÉ TO BYLO? Řeknu vám pár příběhů. V roce 1986 první moto na prvním kole 500 Nationals, moje nastavení bylo špatné. Bojoval jsem s motorkou a nevěděl, co mám dělat. 

Roger se zeptal: "Co můžeme dělat?"

Řekl jsem: „Upřímně, Rogere, já nevím. Jsem ztracený."  

Řekl: "Mohu vám dát nastavení na kolo?" 

Řekl jsem: "Je mi to jedno, dělejte si, co chcete." Vyjel jsem na další moto a vyhrál! Moje časy na kolo byly pravděpodobně o čtyři sekundy na kolo rychlejší a nakonec jsem vyhrál celkově. To vítězství byl celý Roger DeCoster, ne já. Jel jsem na něm, ale Roger mi dal kolo, které jsem potřeboval.  

Další věc byla, když jsem se chystal do důchodu. V roce 1989 tým odešel do Japonska a Jeff Stanton byl chlap číslo jedna, když jsem se snažil o comeback. Přišla k nám dívka a řekla Jeffovi: "Ach, jsi jezdec číslo jedna?" Jeff řekl: "Ano," a pak jsem řekl něco tak hloupého. Je trapné to říkat, ale udělám to. Řekl jsem: "Ale vydělávám víc peněz." 

Výraz na Rogerově tváři byl totální zklamání. V tu chvíli nic neřekl, ale o pár minut později mě vyvedl ven a řekl: „Zanechal jsi neuvěřitelné dědictví a nikdo by nikdy nezpochybňoval tvůj záznam, ale ty takové věci říkat nemusíš. . Jste tak nad tím. Jsem zklamaný, že ses k něčemu takovému sklonil." 

Uvádělo mě to do rozpaků, ale také mě přimělo si uvědomit, že to nemusím dělat. Neměl jsem co dokazovat. Jeff byl jezdec číslo jedna a měl jsem říct: "Ano, je."  

CO DALŠÍHO RICK JOHNSON? Chtěl bych něco dělat s dobrodružnou jízdou na kole, ale momentálně nemám s nikým dohodu. Yamaha mi řekla ne. Honda mi řekla, že ne. Kawasaki mi řekla ne. Suzuki mi řekl ne. Vypadá to, že budu pracovat s italskou značkou. Načasování je správné, protože jsem se právě vrátil z Itálie. Zdá se, že jsem tu zapomenut, ale lidé v Itálii na vás nezapomínají. Chtěl bych udělat něco jako to, co dělá Jeff Stanton s Triumphem v Michiganu. Jeff odvádí fenomenální práci a můžete mě o tom citovat. Má školy i zájezdy, a to mě opravdu láká.